Minulé pondělí jsem měla největší krizi. Obrovský pocit únavy, přeplnění, přehlcení, přepětí, vyčerpání... Nechtěla jsem nic řešit, nic slyšet, na nic myslet natož něco vymýšlet.
Věděla jsem, že už zítra v úterý odjíždím na dovolenou, kterou jsem potřebovala jako sůl což to taky byla jediná vidina, která mě vlastně držela nad vodou. Ale dovolená nebyla vybraná. Vláďa mi chtěl pomoci a tak navrhnul cíl naší dovolené: Dolní Morava, ale to mi nějak nesedělo.
Cítila jsem, že se mi tam nechce, ale ta únava a odpor k přemýšlení, co se mi chce a kam se mi chce, byl fakt obrovský. V tu danou chvíli mi přišlo jako nejlepší odevzdat rozhodnutí a přijmout Vláďův návrh. Touha zbavit se dalšího tlaku a rozhodování byla obrovská. Ale pořád tam byl slabounký vnitřní hlas: ale tam to nebude ono.
Vláďa jemně naléhal a pomáhal. Vybral lokaci, ubytování a jen po mě chtěl, abych se šla podívat, jestli se mi to ubytování bude líbit. Je zlatíčko, já vím. Fakt si ho cením. Taky mu to říkám a upřímně mu děkuju.
Ale i ta jemná pozvánka, abych se podívala na předvybrané ubytování, mě kosila víc a víc. Oddalovala jsem to co možná nejvíc. Slíbila jsem, že po obědě u kafe se na to podívám a vyberu. Jídlo mě posilnilo a poobědové kafe je pro mě takový rituál zastavení a tak jsem ho využila a šla vybrat ubytování. Vláďa šel semnou.
Sedím a čučím na ty nabídky, ubytování hezké to jo, ale pořád mi tam něco nesedí. Na první pohled by se mohlo zdát, že jsem protivná, nevděčná, že mi není nic po chuti, na všem vidím nějaké mouchy, prostě prudím.
Ale není to tak, já jen nevím, co chci a díky tomu, že se probírám nabídkami, si postupně ujasňuju, co chci, co potřebuju. Po celou dobu komunikuju, mluvím nahlas, během výběru, mluvím o tom, jak mi je a co od dovolené očekávám a u toho se dívám na ta ubytování. Vzpomínám, která dovolená mi kdy pomohla, vzpomínám na obdobnou krizi, kterou jsem měla víc jak před rokem a jak mi vybraná dovolená pomohla a tak o ní mluvím. Víš, jak jsme vloni byly s tím obytňákem u toho lomu, tak to bych přesně teď potřebovala. Na samotě, u vody, v lese, bez surfování na sítích, být spolu, tulit se, bloumat a koupat se. Jo, jo, já vím, to bylo léto, bylo teplo, měli jsme báječné počasí. Teď je podzim a hlásí, že bude pršet, takže to takhle není možné. Ale takhle nějak bych to chtěla. Vzpomenu na dovolenou v Seelfeldu, kde byly taky parádní procházky a každý den jsme po nich chodili do místního wellnessu, protože bylo sychravo a tam jsme se krásně prohřáli a zregenerovali. Příroda byla nádherná a wellenss parádní. Ale na 4 dny vyrazit do Seelfeldu je daleko. Chce to něco blíž.
A jak tak mluvím, tak se obraz začíná zjevovat. Zkouším: Nevadilo by ti, kdybychom jeli jinam? A začínám konečně formulovat své potřeby. Co bych tedy potřebovala, co bych na dovolené chtěla dělat? Po čem má duše, tělo touží a u toho mi běží vzpomínky na místa, kde jsme pobývali a které by pasovalo k mým potřebám?
Říkám: chci chodit, ale nemám sílu, tak nějaké lehké procházky přírodou, jakou-koli přírodou. Chci hezké komfortní bydlení co nejvíc v přírodě, bez lidí. Wellness v dosahu, ale nemusí být v hotelu. Obrazy v hlavě běží rychlostí světla a vypadne z nich vzpomínka na Gmünd. Tak koukáme po ubytování v blízkosti Českých Velenic, ale tam nic co by pasovalo, není. Doplňuji zadání, když bude pršet, tak mi nevadí celý den proležet v posteli, ale ať z ní vidím do přírody, budu se kochat a dívat jak prší, lenošit, mlčet, tulit a jen být spolu v tichu, číst si, nekoukat na mobil, na internet, jen TADY a TEĎ SPOLU v propojení a naladění.
A tak jdeme po mapě dál, přestali jsme se limitovat Čechama a nahlédli za hranice do Rakouska. První apartmán, který na nás vykoukl, nesl název: Rodinný apartmán s balkónem. Prohlédla jsem obrázky, na kterých to vypadalo docela dobře. Splňovalo to být co nejblíž přírodě a bylo to blizoučko wellness v Gmündu, do kterého budeme po procházkách jezdit na regeneraci jako tenkrát v Seelfeldu. Objednáváme a je to. Zítra jedeme.
Věřím, že díky tomu, že jsem se naladila na sebe, na své potřeby, společně s Vláďou vybrali lokaci a ubytování, cítila jsem jeho účast a zájem, se mi ulevilo a vlila se mi míza do těla a já v pohodě a radosti měla lekci pondělní lekci Pilates v Novém Bydžově. Sice po lekci jsem přišla domů a myslela si, že budu ještě večer balit na zítřejší odjezd, ale únava se znovu přihlásila a já jsem šla v 8h spát. Říkala jsem si, tak aspoň ráno se vzbudím brzy a zabalím. Tak zase brzy jsem se neprobudila, spala jsem dobrých 10 h, ale i tak to bylo v pohodě a já nás v klidu sbalila a v 9:00 jsme mohli odjíždět směr Jižní Čechy. Dovolená začíná…. Jupííííí….
Cestou si uděláme procházku v okolí Havlíčkova Brodu a navečer dojedeme do našeho vybraného ubytování, který nesl název: Rodinný penzion s balkónem. Už se stmívá, tak toho z okolí moc není vidět, ale před domem je krásná předzahrádka, na které svítí skleněná srdíčka. Vystupuju z auta a kouknu pod nohy a tam je spousta kaštanů, tady je asi nesbírají? Majitel nás už vítá a vede dovnitř. Ukazuje náš apartmán. Už jak procházíme chodbou, jen žasnu, snoubí se tu budhismus s křesťanstvím i židovstvím, ale tak vkusně nenásilně. Vcházíme do apartmánu a můj úžas nepřestává. Je tady všechno co potřebuji, neměla jsem konktréntní představy jak vypadá postel, jak stůl, jak dům, jen jsem formulovala, co potřebuju a teď jsem dostala odpověď na mou formulaci. Byla to krása. Děkuju, děkuju…..
Jak jsem řekla, mobil a internet jen na hledání co navštívíme a na focení. A tak se stalo. Ráno jsme se probudili a já se mohla víc podívat po okolí. Kouknu z okna kuchyně a vidím na střeše nakreslená srdíčka a slovo LIEBE. V kuchyni hrnečky a misky ve tvaru srdíčka, ale všechno tak vkusné. Vyjdu ven, podívat se po okolí a přivábí mě před zahrádka kde najde zurčící potůček, a zvonkohru, a další sošky a hlavně báječnou houpačku, ze které je výhled na široké louky a les. Sedíme a houpeme se, jen koukám do dálky a víc ani nepotřebuju. Krásné zpomalené dopoledne. Pak se vypravíme na výlet, ale je čas oběda a tak navštívíme i město Gmünd. Mají opravdu krásné náměstí, stojí za to se podívat. A po obědě a výborné kávičce v kavárně jdeme na procházku po chráněném území Blockheide. Doporučuju, krásná procházka tak na 3 – 4 hodinky i s kochacími zastávkami u rybníka a lomů. Bylo tak krásně, že jsme ani do wellness nešli.
Druhý den začal úplně stejně. Dopolední lenošení a houpání na houpačce a pak jsme se vydali na túrku na Mandelstein. Už maličko náročnější procházka, přeci jen stoupání, ale opět nádhera, nádherná, výhledy a žulové kameny, trošku mi to tady připomínalo Český ráj, jen s tím rozdílem, že tady nejsou pískovce, ale žula. Navečer se začalo zatahovat a ochlazovat, a tak jsme se šli namočit do wellnes do slaných bazénů a zregenerovat tělo zase jinak. V Gmündu jsme byli jen v saunách, které opravdu stojí za to, ale tentokrát jsme šli jen do slaných bazénů a do saunového světa ne.
Po těchto pár dnech se cítím jako nový člověk. To zpomalení, příroda, čas pro nás, to navázání spojení srdcí, duší, těl mi tááák pomohlo. Cítím se zase plná sil a je mi krásně.
Cestou domů jsme se ještě stavili pro vodu v Dobré Vodě a frčíme vstříc našemu obyčejnému žití mezi lidma.
A jaké z toho plyne poučení?
I když jsi úplně vyřízená, vyšťavená, unavená zastav se. Najez se, dej si kafe a věnuj ten zbytek sil do nahlížení do svého těla a formulování svých jeho potřeb. Začni je sdělovat, pokud máš komu. Zrekapituluj svůj stav (já řekla, nemám dostatek sil, tak nějaké nenáročné procházky). A pak začni aktivně hledat, dělat cokoli k jejich naplnění.
A pokud jsi dočetla až sem, mám pro tebe příležitost unikátní revitalizační prodloužený víkend pro tebe. Víkend pořádá má kamarádka fyzioterapeutka Silvie Krčmová, na její víkendovky jsem doposud jezdila dočerpávat síly já. Ale nyní pojedu i jako spolulektorka a průvodkyně. Vše o víkendu najdeš: tady
- Pravidelně vysílám živě, kde dávám další rady pro pohodu těla. Vysílání jsou ZDARMA. Registrace: ZDE
Buďte se mnou v živém kontaktu:
Sledujte můj YouTube a dejte ODEBÍRAT pravidelně vysílám a dělím se o rady, typy, návody i inspirace... ZDE
Přidejte se do FB skupiny: Pohybotéka | Smysluplná chůze | Pánevní dno | Břicho v celku | Dech ... ZDE
Jmenuji se Jolana Novotná – pohybová specialistka, zaměřuji se na DECH, funkční pánevní dno, scelování diastázy a chůzi. Kurz Smysluplné chůze propojuje všechny mé specializace, protože chůze je pro každého člověka nejuniverzálnější pohyb. Vytvořila jsem Pohybotéku, což je video knihovna všech mých online kurzů a lekcí pro zdraví celého těla. Jsem lektorka ve škole pánevního dna Renaty Sahani, absolventka fyzioterapeutické školy Spiraldynamik LEHRGANG BASIC, lektorka dechové školy Oxygen Advantage.
Jinak jsem obyčejná žena, která má nespočet talentů a zálib. Od zájmu o zdraví svého těla až po točení na hrnčířském kruhu, zahradničení, cestování. Nepovažuji se za sportovkyni, ale za milovnici funkčního pohybu. Žiju heslem „MÁM SE SKVĚLE VE SVÉM TĚLE“ a „Lépe cvičit než operovat".
Více o mě www.jolananovotna.cz, www.pohyboteka.cz - zde najdete i celou řadu dárků ZDARMA, vyzvedněte si je.