úvod blog Co mi přináší radost

Co mi přináší radost

Jsem nadšená z běžkování, jízda přírodou, kochání se přírodou, samou sebou, pohybem, cítit, vnímat lehkost nebo naopak těžkost jízdy, všímat si sebe kdy chci běžet, kdy chci zvolnit, všímám si, že když mám někoho za zády tak mám tendence přidat, uvědomit si to a být sama za sebe. Usmívat se na sebe, na ostatní.

Mám ráda procházky přírodou, hory, skály, lesy, výšky, výhledy, voda, vodopády, ale i třeba sopky, kde nežije vůbec nic. Příroda mě fascinuje. Je každý den jiná, za každého počasí jiná. Miluju pobyt venku, jak aktivní tak pasivní. Jen tak ležet a kochat se, ale i jít na tůru a vyšlápnout na vrchol. Líbí se mi chodit v bosých botech, cítit každá kámen, každý kořen, větvičku, měkkou trávu, tvrdou skálu – víc tu trávu, zadýchávat se, stoupat, kochat se sebou, slaďovat dech s krokem, s dechem přírody, nasávat přírodu s každým nádechem, každým krokem. Vnímat reakce svého těla, proměny energie, únavu i radost z cesty i z dosaženého cíle. Často jdu poslední, kochám se, fotím, zastavuju, rozhlížím se, možná se před ostatními tím omlouvám, že jsem pomalá, ale mě je tak dobře. Ano jsem pomalá, chodím pomalu, ale jsem šťastná, díky pomalosti stíhám si všímat sebe, okolí, cesty, každého kroku, jak mě cesta masíruje chodidla, jak kladu nohu na zem, jak našlapuju, s jakou lehkostí se odrážím, jak mi rotuje hrudník, jak se mi zapojují břišní svaly, jak tělo pulzuje, jak se s nádechem otevírá s výdechem zavírá, jak pulzuje okolní příroda, jak pulzuje mnou, jak mi dává sílu, jak když vše je v souladu jak je pohyb tak snadný a jak se cítím i v běhu jak pírko, když mi funguje chodidlo a pruží, jak mě nádherně vynese v odrazu, díky tomu je poskakování hračka, cítím se lehká jak nic. Všímám si jak mi to dlouho vydrží, a když už ztěžknu, tak toho nechám, a za chvíli opět začnu poskakovat když se mi chce a když ne, tak nic. Když se mi chce se zastavit a lehnout si do trávy a jen tak být, když se mi chce se svlíknout do naha a být jen tak. Jako tuhle mě zlákal čerstvý neposkvrněný sníh. Vypadal jak peřinka, napadlo mě se svíknout a skočit do něj. Nikdo nechodil, tak jsem to udělala, poprosila jsem manžela ať na mě počká, čekal. A mě bylo potom tak krásně. Možná z toho, že jsem udělala co mě napadlo, možná z toho že to bylo jako po sauně, sníh ledový, v těle známé zážitky. Doplnilo mi energii.

Mám ráda každé počasí. A nejlíp když se to střídá, nemám ráda dlouho pořád jedno a totéž, ať už to je počasí, nebo činnost. I když činnosti miluju, třeba běžkování, tak po pár dnech už mě to nebaví. Šla bych třeba dělat nic, číst si, uklízet….

Tvorba pro sebe – háčkování věcí pro sebe a radost, kabelku, peněženku, šití bot pro sebe, vyšívání obrázků pro sebe. Už tato tvorba, čas při realizaci je blaženost sama. Miluju tyto stavy bytí a proto je vyhledávám a jakmile něco dokončím hned bych nejraději zase něco začala, protože úplně bažím to zažívat znovu a znovu. Ale potřebuji mít i posun, dokončení, těším se na dokončení, ale pak bych hned začala zase nový. Takže párat a pořád dokola jet jedno a totéž není ono. To mě nebaví, to mě je líto už udělaného.

Keramika – točení na kruhu, nejvíc to točení. Sedět u kruhu, mít v ruce hlínu, centrovat ji, cítit jak pod rukou se slaďuju s ní, s kruhem, sama se sebou. Jak jsme jeden celek, a potom ta krása když táhnu hlínu nahoru a pod rukama cítím jak to všechno jede, stoupá, dýchám, jsem rozechvělá, vzrušená, jak to dopadne, protože to nikdy nevím. U háčkování to je radost v poklidu, u keramiky a točení je vzrušující záležitost.

Čtení knížek, ranní rozjímání, dívání se na filmy a u toho si vyšívat, háčkovat, plést – zažívám a uvědomuji si to štěstí a blaženost jaký krásný život vedu.

Poslouchání inspirativních videí u vaření, to potom i ráda vařím a těším se na vaření.

Tanec, ráda tančím, vlním se, nebo řádím. Vidíš, tohle jsem už dlouho nedělala, pustím si hlasitě hudbu, která se mi líbí a a odvážu se, řádím, tančím intuitivně, dle toho jak potřebuju, a potom je mi taky tak božsky, cítím se očištěná, vybitá někdy nabitá, někdy tančím smyslně, někdy zuřivě agresivně, prostě jak potřebuju. Často jsem ráda u tance divoká. Hudba mě k tomu svádí, vede.

Masáže celého těla, miluju doteky, masáže olejem, teplo, hlazení. Oddávám se těm zážitkům, vnímám každý kousek svého těla skrz dotek ruky masérky nebo maséra. V současné době spíš masérky, raději přijímam masáž od ženy, a od ženské ženy. Mám takové 2 krásné bytosti a u nich se úplně rozpouštím, odevzdávám, splývám s lehátkem, s rukama masérky, se zemí, s vesmírem, cestuju v nekonečných hlubinách, dálavách a zároveň cítím tady a teď, zažívám euforické stavy. Miluju pomalé, někdy jemné, někdy pevné doteky, mám ráda když cítím jistotu v doteku, poznám když někdo neví co dělá. Sama jsem masírovala léta a dotek je mi vlastní. Miluju jakékoli doteky, když jsou sebejisté, ať jemné jako peříčko, tak pevné i bolavé když cítím že masírující ví co dělá.

Miluju saunování a pak následné ochlazení v bazénku, ten stav prohřátí a následný šok, ten pocit v těle hlavně po vylezení z bazénku absolutně skvělý. Vrní mi celé tělo, přijde velké teplo, naleje se mi krev do každé buňky, a každou buňku cítím.

V létě koupání v přírodní vodě, na písáku, v moři, mám ráda velkou plochu vody, plavat, nechat se vodou nést, omývat se vodou, splývat s vodou, namočím si vždycky i vlasy, aby i ony byly vodou prostoupeny, omyty. Mám nejraději pláže kde mohu být nahá. Přírodní voda je živá, cítím její živost, nabíjí mě, očišťuje, osvěžuje. Miluju pobývat u vody, jít se koupat, vzít si knížku, číst si a koupat se, slunit. Aaach.

Rodina, mám ráda rodinná setkání ale ne moc často, těším se na své děti když přijdou na návštěvu, ale taky ne na moc dlouho, pár dní a stačí. Mám ráda když máme návštěvy, ale potřebuju, aby to bylo prostřídáno časem o samotě. Být dlouhodobě mezi lidmi mě vyčerpává, ovlivňuje, dá mi práci být v sobě, ale když jsem zase dlouho sama, potřebuju lidi. Ráda se potkávám s mě milýma lidmi, se kterýma máme podobné zájmy, kde mohu být autentická, říkat co si myslím, to mě nabíjí, když lidi zajímá co říkám, ale pak potřebuju tu samotu.

Ráda vedu kurzy, nabíjí mě ten zájem, to nadšení z toho co předávám, to poznání, když se cítí, když cítí v těle, ráda lidi vedu k cítění sebe. Aby sami určovali kolik opakování mají udělat, jak moc intenzivně to mají udělat, kdy si dát přestávku, když se nechávají vést, ale zároveň nečekají potvrzení a je to takhle správně? Cítí sami co je správně. Jsou kreativní, vnímaví, a takové lidi kolem sebe mám. Je to radost. Ale nedávno, teprve nedávno jsem si uvědomila, proč mě to vyčerpává když mě to vlastně tak baví? Protože to beru moc vážně, zodpovědně a tím je to těžký, únavný. A když jsem o tom začala uvažovat, že si jdu vlastně „jen“ zacvičit, tak najednou v těle byla lehkost, A v tom nyní jsem, chodím si jen zacvičit, zatím to nemám automaticky, zatím vědomě. Já nemám práci, já si jen chodím párkrát za týden zacvičit. Jde to, ale připomínám si to.

Dělá mi radost, když jím a vychutnávám si jídlo, dělá mi radost když jedu na dovolenou, když se o mě někdo pěkně stará, když mě manžel koupí kytku, když mě pohladí když kolem mě projde, když mi dá pusu, když se na mě usměje. Dělá mi radost, když se usměju já na někoho a on mi úsměv opětuje. Dělá mi radost když prohodím pár slov s prodavačkou a ona se také usmívá, dělá mi radost, když mě někdo pochválí at už je to oblečení, vlasy, tvorba… Dělá mi radost pochválit je ostatní, říci jim že mají hezké vlasy, krásnou halenku, že jim to sluší, že to jídlo je fakt výborné, že ten dort je tak krásný a ještě i mooc dobrý….

Dělá mi radost, když mi kvetou kytky, když mi rodí zahrada, když sklízím zeleninu a ovoce z vlastní zahrádky a dělám z toho různé mňamky, dělá mi radost set semínka, sázet rostliny,

Dělá mi radost pálit táborák, dívat se do ohně, zapálit si svíčky, meditovat, rozjímat, číst knížky, bavit se s přáteli, ale i být o samotě, dělá mi radost když jsem u rodičů a oni spolu hezky vycházejí nehádají se. Dělá mi radost když i já někomu udělám radost, dělá mi radost, když jsou na mě lidé milý, vstřícní, pomáhají mi. Děkuju

Vidím, že bych mohla psát stále dál a dál. Dělá mi radost milion věcí, ale vše potřebuju mít v rovnováze, klid, samotu, bytí doma, střídat setkáváním s lidmi, být venku v přírodě, v luxusu i pod stanem. Potřebuju to střídat, víc jak týden mě jedna činnost nebaví. A začne mě vyčerpávat.