Zvládla jsi to, porodila jsi mě. Děkuji ti mami.
Když jsem chystala oslavu svých 50tin. Tak mi to najednou došlo. Koho to tu slavíme? Při narození se vše točí kolem nově zrozeného miminka. A pak každý rok při oslavě je to stejné. V den narozenin slavíme zrození. Ale co matka, ta co porodila, díky níž je miminko na světě. Kdo slaví jí. Kdo skládá poctu, vděčnost ženě, která dala život dítěti a přivedla ho na svět. Však je to i její den, její velká zásluha, bez ní by tu miminko nebylo. Probudila se ve mě úcta i k mé roli matky, uvědomila jsem si i svou hodnotu a cenu jako matky, všech matek.
A tak v den svých narozenin jsem ještě zašla do květinářství a koupila taky velkou kytku pro mou mamku. Když rodiče přijeli na mou velkolepou oslavu, první co jsem udělala, před všemi jsem poděkovala své mamce za to že tu jsem. Že mě porodila, že odvedla velký kus práce, bolesti, strachu i odvahy. Protože znám příběh svého porodu, který mi vyprávěla. Vím, jaké to pro ní bylo, co se okolo dělo, a jak to i nakonec dopadlo. Jsem její první dítě.
Mám radost, a je pro mě i ctí, že u toho byly mé děti a aniž bych dalšího něco říkala, následují rok, když měly narozeniny syn a pak i dcera, mi přinesly kytku, jako poděkování, že jsem je porodila. Děkuji vám moji miláčkové. A přidal se i manžel, přináší mi kytku a děkuje, že jsem nám porodila děti.
Stal se z toho náš nový rodinný zvyk. Děkuji
Jaké jste zavedly zvyky vy?