Letošní vánoční dárek byl obzvlášť překvapující. Na své využití čekal do léta. Dostala jsem podvazky. Je vidět, že mě zná, tak si dal záležet. Sehnal růžový…
ferratový sedák, abych se v tom cítila hezky žensky. Ví, že na barvě mi záleží. Dostala jsem k nim, ještě i kurz lezení s lektorem. Ano, mám ráda překvapení, no tento dárek byl překvapující dost. Vlastně dodnes nevím, jak ho to napadlo dát mi zrovna tohle.
Když se mě někdo ptal, co jsem dostala k vánocům, tak jsem říkala: dostala jsem krásné růžové podvazky, chcete je vidět? Většinou chtěli. Tak jsem se do nich šla obléknout, a to teda čučeli.
Ty moje krásné růžové podvazky půl roku čekaly, než je zasvětím. A protože jsem toužila navštívit Rakouské Alpy v létě, tak to byla příležitost, vyrazit tam na ferraty.
Ještě než jsme vyrazili, tak jsme vyčerpali ten můj kurz lezení s lektorem. Byla to fakt dobrá volba. Martin byl výborný, bez něj bych to sice asi taky dala, ale byla bych udřená.
No, nemám kdovíjak dobrou fyzičku, myslela jsem si, že nohy dobrý, ale ruce, no, ty nic moc. Fakt jsem brala, že ruce budou mým slabým článkem. Měla jsem představu, že lezení je hlavně o rukách. Přeci se potřebuju udržet, vytáhnout, chytit.
A je to jinak. U lezení, teda u ferratování, jsou hlavní nohy. Nohy musí udržet, vynést, ustát. Jasně, ruce jsou taky potřeba.
Vyrazili jsme k Semilům na Vodní bránu. Jsou tu 3 ferraty v obtížnosti A, B, C, D, E. Martin nás protáhl všemi, zdálo se mu, že jsme na tom fyzicky dobře, takže i to E dáme. Jo, dali jsme, ale já to E dala s vypětím všech fyzických i mentálních sil. Takže jsem věděla, že E sama NEPOLEZU. Na to nemám.
Asi jste už pochopili, že E je dost náročná trasa, jsou tu i převisy. Martin byl boží. Lezl jako první, když ho člověk viděl, přišlo vám to, že je to brnkačka. V těžkém úseku nás jistil. Lezli jsme komín. Nejlepší je, ho lízt na žabáka. Roztažené nohy do stran. Jenže já jsem malá, takže jeho roztažení a mé roztažení bylo o dost jiné. A tady jsem se dostávala do krize.
Strach, chvílemi panika, to nedám, raději jdu dolů. Martin, jako když mě neslyší. V klidu mi říkal. Odpočiň si, najdi si výstupek, stoupni si na něj. Trpělivě, v klidu čekal a pozoroval bez posuzování, pomáhání mé mentální pochody. Mě chytaly křeče do kyčle, už jsem nemohla dát nohu do strany a opřít se, ale jinak to nešlo, musela jsem to nějak vyřešit.
Ruce se mi klepaly. Ale nepomohl, nepopotáhl, jen mě jistil. Nechal mě ať si to vylezu, prožiju, najdu cestu. Jen z vrchu pozoroval mé lopotění a dával mi tolik času, kolik jsem potřebovala.
Já se zastavovala, dýchala, samu sebe uklidňovala, vracela pozornost na dobrý výsledek, na každý drobný posun vzhůru k cíli na vrchol. Měla jsem obrovský strach, že spadnu. Věděla jsem, že nespadnu dolů, ale ono praštit se o skálu taky není, kdo ví co. Nakonec jsem to dala. Přes všechen ten stres ve mně zůstal dobrý pocit ze sebe, dobrý pocit z vedení, dobrý pocit z výsledku. A když teď na to vzpomínám, tak s láskou a vděčností.
Martinovy rady:
- Dělej malé kroky, stoupej pomalu a neskákej. Než bys udělala 1 velký krok, raději udělej 3 malé.
- Dej si čas a okoukni terén, najdi si šikovný výstupek a na něj se postav. Dobře se opírej o nohy.
- Odpočívej, když je třeba, opři se nohama o skálu a pověs do brzdy, uvolni ruce, vyklepej je. Nespěchej. Vnímej nohy, jak dobře drží na skále.
Lezení s Martinem byla pro mě terapie. Vedl báječně. Ukázal jak. A pak už to bylo na mě. Nic za mě neudělal. Netahal, netlačil, nepomáhal, nepovzbuzoval, neradil, nekritizoval, nechválil. Jen čekal, pozoroval, tiše nenápadně jistil. A přesto všechno jsem se cítila bezpečně a na konci jako vítěz.
Díky tomu ve mně zůstal krásný zážitek a já se těšila do Rakouska a věděla, že lézt E nebudu, že mé síly stačí na C, ale kdybych se náhodou dostala do E, tak vím, že to zvládnu, sice budu vyšťavená, ale zvládnu to.
Je to jako v životě. Je dobré vědět na co člověk má a na co ne. Ale když by se dostal do mezní situace, tak ví, že to zvládne.
Děkuju Vláďo za dárek k vánocům a děkuju Martine za tvé vedení. Díky vám, jsem objevila nové krásy naší ZEMĚ, ale také sebe.
Mějme se skvěle ve svém těle s láskou a úsměvem.
Joli
PS: při lezení, jsem si všimla, že mám jednu nohu slabší, tak jsem ji trénovala víc. Holt trenérka se ve mě nezapře. :-)
Dárek ode mně. Udělejte svému tělu dobře Blahodárnou masáží.
Líbil se vám článek? Klikněte nahoře na: To se mi líbí. Díky tomu vím, že vás mé články zajímají a mám psát další. :-)
Jmenuji se Jolana Novotná – pohybová specialistka, zaměřuji se na DECH, funkční pánevní dno, scelování diastázy a chůzi. Kurz Smysluplné chůze propojuje všechny mé specializace, protože chůze je pro každého člověka nejuniverzálnější pohyb. Vytvořila jsem Pohybotéku, což je video knihovna všech mých online kurzů a lekcí pro zdraví celého těla. Jsem lektorka ve škole pánevního dna Renaty Sahani, absolventka fyzioterapeutické školy Spiraldynamik LEHRGANG BASIC, lektorka dechové školy Oxygen Advantage.
Jinak jsem obyčejná žena, která má nespočet talentů a zálib. Od zájmu o zdraví svého těla až po točení na hrnčířském kruhu, zahradničení, cestování. Nepovažuji se za sportovkyni, ale za milovnici funkčního pohybu. Žiju heslem „MÁM SE SKVĚLE VE SVÉM TĚLE“ a „Lépe cvičit než operovat".
Více o mě www.jolananovotna.cz, www.pohyboteka.cz - zde najdete i celou řadu dárků ZDARMA, vyzvedněte si je.
Buďte se mnou v živém kontaktu:
Sledujte můj YouTube a dejte ODEBÍRAT pravidelně vysílám a dělím se o rady, typy, návody i inspirace... ZDE
Přidejte se do FB skupiny: Pohybotéka | Smysluplná chůze | Pánevní dno | Břicho v celku | Dech ... ZDE
Další článek: Poprvé sami a nazí