Před pár dny zemřela má souputnice – společnice ve cvičení, vedení lekcí, věnování se tělu, lidem, zdravému pohybu. Vzpomínám na naše začátky.
Dozvěděla jsem se to, jen tak mimo řečí, ve středu na oslavě narozenin. Mysleli si, že to vím, ale já to nevěděla. Jsem v šoku, zaskočená, nechce se mi tomu ani uvěřit.
Během oslavy jsem myšlenky na Petru odsouvala, ale večer v posteli to přišlo. Překvapení ustupuje, smutním, vzpomínám. Jak ke mně Petra chodila cvičit, že jsme spolu bydlely v jedné bytovce, ob patro. Vybavuju si, jak jsme spolu sedávaly u ní nebo u nás v kuchyni, pily kafe a povídaly si. Měly jsme k sobě blízko. Jsme stejně staré, máme stejně staré syny, měly jsme stejné starosti, kamarádily jsme se, svěřovaly jsme se. Já věděla o jejích tajemstvích ona o mých.
Chtěla jsem rozšířit cvičební repertoár o stepy, ale neměla jsem už víc kapacitu a tak se stala z Petry cvičitelka step aerobiku. Byly jsme několik let silný tým. Já vedla aerobik a ona step aerobik. Pořádaly jsme spolu cvičební dovolené, workshopy, konečně jsem měla s kým jezdit na cvičitelské semináře. Byla to nádherná doba.
Byly jsme mladé, divoké, dravé, nadšené, ambiciózní. Po pár letech se naše cesta pohybu rozdělila. Vytvořily jsme dvě samostatné cesty. Každá jsme si šla po svém, přesto vedle sebe. Rozchod nebyl úplně láskyplný. Ale čas trny ohladil, mysl i srdce zklidnil. Kamarádky z nás už nebyly, ale časem přišel respekt a úcta. Petru obdivuju, vážím si jí a taky už chápu, chtěla si to dělat po svém a dělala to dobře.
Jít na pohřeb byla úplná samozřejmost. Věděla jsem, že tam jdu kvůli sobě, projevit jí obdiv, který k ní cítím. Myslela jsem, že se mi podaří na pohřbu se rozloučit s její duší, ale nedalo se. Bylo tam tolik lidí, ale nevadí. Byla jsem tam a sdílela pietu a vnímala rozlučkový rituál.
Večer doma sedíme u ohně a já manželovi vyprávím o části mého života s Petrou. Vyprávím slzím, už to nejsou slzy smutku ani bolesti, vlastně nevím proč mi tečou slzy. A jak tak vyprávím, najednou jako by ke mně Petřina duše promluvila.
- Vypravuje mi: Byly jsme mladé a obě silné osobnosti. A já se ti bála říct, že chci jít svou cestou, že se chci osamostatnit. A tak jsem to dlouho odkládala a řekla jsem ti to až na poslední chvíli, že zítra už do cvičení nepřijdu, že cvičím jinde… A já najednou pochopila, že to nebyla zrada, ale stál tam ostych, strach, nevědomost, jak to udělat jinak….. Ale Rychlá akce, vzbudí pudovou protireakci a to jsem se zase já zachovala jako mrcha a snažila jsem se jí, její osamostatňující začátky znepříjemnit…. Říkám, promiň Petro, za to co jsem ti natropila já. Omlouvám se. Dnes vidím, že jsem Ti kvůli drobnému nedorozumění nějaký čas křivdila. Omlouvám se a děkuji, že jsi přišla.
Za života jsme si o tom konkrétně nepopovídaly. ŠKODA… Přesto i takhle je to uzdravující a osvobozující.
Mluvila se mnou její duše? To je jedno, důležité je prozření, pochopení, uklidnění, usmíření.
Petra je dnes už v jiné dimenzi a ve mě zůstává vzpomínka, jak byla krásná, silná, ambiciózní, talentovaná, houževnatá, energická, odhodlaná. Dokázala být milá, laskavá, empatická i drsně přímočará. Byla to osobnost.
Děkuji, děkuji, děkuji
Naučila jsi mě odpouštění, nadhledu, respektu, úcty.
Zapaluji svíčku, prohlížím fotky a vzpomínám s láskou a úsměvem Joli
PS: Když tak rozjímám a vzpomínám, najednou se mi vybaví obraz. Jsme jako vlakové kolejnice - pevné, bezpečné, s odstupem, ale stále spolu, po kterých jezdí vlak zdravého pohybu. Lidé do něj nastupují, nechají se vézt, sledují nás, vybírají si, na kterou stranu z vlaku vystoupí, ke komu se přidají a pak zase nastoupí a jedou dál. Ale teď tu jedna kolejnice bude chybět.
Jmenuji se Jolana Novotná – pohybová specialistka, zaměřuji se na DECH, funkční pánevní dno, scelování diastázy a chůzi. Kurz Smysluplné chůze propojuje všechny mé specializace, protože chůze je pro každého člověka nejuniverzálnější pohyb. Vytvořila jsem Pohybotéku, což je video knihovna všech mých online kurzů a lekcí pro zdraví celého těla. Jsem lektorka ve škole pánevního dna Renaty Sahani, absolventka fyzioterapeutické školy Spiraldynamik LEHRGANG BASIC, lektorka dechové školy Oxygen Advantage.
Jinak jsem obyčejná žena, která má nespočet talentů a zálib. Od zájmu o zdraví svého těla až po točení na hrnčířském kruhu, zahradničení, cestování. Nepovažuji se za sportovkyni, ale za milovnici funkčního pohybu. Žiju heslem „MÁM SE SKVĚLE VE SVÉM TĚLE“ a „Lépe cvičit než operovat".
Více o mě www.jolananovotna.cz, www.pohyboteka.cz - zde najdete i celou řadu dárků ZDARMA, vyzvedněte si je.