Články na téma „zpovědník“
Vypravila jsem se na kurz Metoda 3x3 ve vědomí i těle a ani jsem pořádně nečetla popisek, o čem vlastně ten kurz bude. Vědomí a tělo mě zajímá čím dál víc, a jak to vidí a pojímá Renata Sahani mě zajímá ještě víc. O čem to vlastně bylo?
No to se tak někdy stane, že i já se zlobím. Jsem na vás naštvaná. Vůbec nikdo z vás se mi neozval. Nedal mi vědět, nic neposlal a já se tak snažila a těšila na vaše zpětné vazby a vy nic. K čertu s vámi. Už pro vás nic dělat nebudu!
15.3. jsem se narodila a 15.9. mám svátek. Jako malá jsem si myslela, že když má někdo svátek, tak mu je prostě o půl roku víc. Zařídili mi to rodiče, nebo kdo? Máte to taky tak někdo?
Někdy se mi prostě nechce... Nejraději bych ležela. Znáte to, že? Ráno vstanete a nejraději byste si zase lehli. Nechce se vám nic, natož jít cvičit. A to se stalo zrovna mě dneska.
Tohle se mi ještě nestalo, jedu na festival jako účastnice a druhý den jsem už na něm lektorka. Odehrálo se to tak rychle, že jsem nestihla mít ani trému.
Už dávno nechodím ani nejezdím sportovat. Sport mám spojený s dřinou, s funěním, urputností, drilem, úzce zaměřením na cíl, se stresem, vyšťavením. Tohle už mě nebaví.
Píše se rok 2018 a já od syna dostala k vánocům dárkový poukaz na individuální lekci ve snowboardování. Cože? Proč? Nebylo to moje přání.
Hola, hola.... Na vědomost se dává, že 1. 1. 2025 se narodil pěkný cvalík a miláček.... Je to tady – něco, co jsem tvořila celý prosinec a poslední úpravy dělala ještě na Silvestra večer. Když jsem se do tvorby pustila říkala jsem si: To bude hned hotové. Začneme postupně, nebudu z toho dělat nic velkého? Ha, ha, ha.....
V poli energie planety Země je rozhraním času zimní slunovrat. To je ten skutečný předěl. A aby byla zachována harmonie, tak v okamžiku, kdy je na jedné polokouli zimní slunovrat, tak je na druhé polokouli letní slunovrat.
Túrka okruh z Janských Lázní přes Černou Horu zpět do Jánek. Normální běžná túrka, na kterou jsem zvyklá. Převýšení 650 m, délka 16 km, takže nic extra těžkého a najednou....
Potkala jsem Ivu, mou občasnou klientku. Radostně se zdravíme a Iva hned začne. To jsem ráda, že tě vidím. Ani nevíš jak dlouho se chystám, že ti napíšu....
Chystám se po X letech na aerobik s Olinkou Šípkovou. Hlavní otázka: Co na nohy? Zalovím v botníku a světe div se, já našla ještě své staré boty. Nerozpadnou se mi po prvním kroku? Vydržím v nich?
Minulé pondělí jsem měla největší krizi. Obrovský pocit únavy, přeplnění, přehlcení, přepětí, vyčerpání... Nechtěla jsem nic řešit, nic slyšet, na nic myslet natož něco vymýšlet.
Další rok společného soužití jsem oslavila vzpomínáním a rekapitulací toho, jak se o náš vztah staráme. Inspiroval mě psycholog Marek Herman.
Chytly záda. Mě lektorku kurzu Záda v Pohodě. Ano, všichni jsme na cestě a život nás prověřuje, jestli sami sobě nasloucháme dostatečně. A tak právě procházím zkouškou.
Příprava víkendu Zdarma v kurzu Záda v Pohodě byla i pro mě výuka. Neformální vysílání, kde odhaluji zákulisí a své intimní poznání.
Chceš web? Začni psát! ...BLÁZNÍŠ? Já neumím napsat ani obsah z knížky. Psát blog? NESMYSL? Nepsala jsem ani referáty ve škole.
I když mám zahuštěné období, tak tohle jsem si prožila plně. Dokončení rekonstrukce nebytových prostor v našem domě. Rekonstrukce trvala celkem 2 roky.
Bolela mě záda a cvičila jsem poctivě podle doporučených rad a bylo to málo. Bolest se zmírňovala, ale stále se vracela. Než jsem pochopila, že jen cvičit tělo a rehabilitovat nestačí.
Tak 2x - 3x ročně se ohlédnu a podívám se jak ten život vedu. I tohle mě naučily moje záda. Včas se podívat jestli se mi líbí to co dělám a jak to dělám.
Když mě o prázdninách zavolali z redakce Meduňka, že si pročítali můj blog, který je zaujal a že se jim líbí mé pojetí souvislostí pánevního dna, dechu a nohou a že by chtěli ode mne článek, nechtěla jsem věřit svým uším.
Už od roku 2013, poté co jsem byla 2 měsíce nemocná, někteří vědí, jsem si zavedla režim: 3 týdny kurzy a 1 týden volno.
Tenhle čas mě baví už dětství. Vzpomínám, jak jsem s babičkou chodila na hřbitov zapalovat svíčky a zdobit hrob. Teda s babičkou jsme na hřbitov chodily často, ne jen na dušičky, ale v tomto čase to bylo jiné.
Magická čedičová hora. Zase čedič, posilovač ledvin, jako na Kuňce, o kterém jsem psala v článku Magická hora: Kunětická hora.
Na vrcholku kaplička zasvěcená Máří Magdaleně. Kdy jindy na ní jít, než na svátek Máří 22. 7., ne? Navíc za doprovodu Terezie Dubinové a Jana Kroči.
Tato dovolená, plnila několik snů a zároveň oslavila i naše 35 výročí. Zažili jsme během ní několik poprvé.
Letošní vánoční dárek byl obzvlášť překvapující. Na své využití čekal do léta. Dostala jsem podvazky. Je vidět, že mě zná, tak si dal záležet. Sehnal růžový…
Udělala jsem si pauzu v uklízení po malování a vyrazili jsme za hranice všedních dní. Poslední rok má pro mě Polsko nějak výjimečnou přitažlivost. Ale nebyl to můj plán jet do znovu do Polska, já chtěla do Rakouska na jezera a ferraty...
Podělím se s vámi o můj Slunovratový příběh. Uvědomění, pochopení vděčnosti i pohybu. Vždyť Pohybotéka. Protože pohyb je život, tedy pokud směřuje k pochopení a poučení.
Jak jsem slíbila v předcházejícím článku: Čarodějnické cvičení a 1. máj, píšu svůj osobní vhled na pálení čarodějnic. Převlíknout se za čarodějnici, řádit, blbnout a pak: hurá a teď jdeme upálit čarodějnici… Ano, dokud jsem si neuvědomovala význam tohoto rituálu, tak mi to taky přišla jako zábava, ale dnes už ne.
Letos jsem se nechala poprvé zlákat a přestrojit se za čarodějnici. Bylo to super. Vůbec mi nedělalo problém se do čarodějnice vžít. Konečně jsem svou vnitřní čarodějnici ukázala sama sobě a pak taky světu.
Před pár dny zemřela má souputnice – společnice ve cvičení, vedení lekcí, věnování se tělu, lidem, zdravému pohybu. Vzpomínám na naše začátky.
Před časem nás Světlana Čiberová oslovila, že by s námi ráda udělala rozhovor.
Světlanin popis: Moji milí přátelé Jolana a Vladimír Novotní si se mnou povídali o svém společném životě, nabízíme i vám pohled do tvorby vztahu. Děkuji velmi, bylo to příjemné a obohacující.
Není nad to když se člověk sám sobě vysměje. :-) zasmějte se i vy se mnou :-) nad mou roztržitostí.
Logo Jn používám už dlouho. Vzniklo spontánně, vlastně samo, napadlo mě v roce 2016. J - jako Jolana N - jako Novotná. Jolana je velké protože toto jméno je se mnou od narození. Novotná mám získané od manžela.
Jak já vlastně tvořím a zhmotňuju? Jestli je to přeměna hroudy hlíny v něco krásného, nebo jestli je to člověk, který ke mě přijde na kurz. Je úplně jedno. Všechno je to stejné. Vše dělám stejně. :-)
Svátek MDŽ mi přišel vždy takový zvláštní, takový povinnostní. Neměla jsem k němu vztah a nepřišlo mi důležitý se jím zabývat. Dalo by se říct, že jsem dokonce byla proti němu. Má vnitřní puberťačka - rebelka o sobě dává znát a projevuje se: Když něco dělají všichni, tak já to dělat nebudu!
Jak šel čas, sbírala jsem znalosti a proměňovala je praxí ve zkušenosti, začal vyplouvat na povrch pocit, že už nedělám Pilates.
Už nějaký čas o tom přemýšlím, ale nešlo to, až nyní, ne že by to bylo lehké, ale už jsem dozrála k tomu, že to opravdu mohu udělat.
Stáhněte si obraz nebo záložku a přijměte je jako dárek.
Včera jsem si psala s jednou ženou, klientkou. Cituji její slova: Zažívám hodně únavy a rozčilení, kupodivu ne strachu. Říkám sama sobě: Hmmm rozčiluju se taky....
Dvanáct let připravuji kurzy pro ženy o tom, jak být živá a zdravá … a stále dostávám nové zkoušky. Při jedné konzultaci jsem si položila ruce na prsa a pod pravým ňadrem objevila podezřelý útvar. Anabáze, která následovala, předznamenala mou krizi a přivedla mě k životní inventuře.
Text: Iveta Kučerová (psáno pomalu a s pokorou), foto Zuzana Zoňová a archív
Každá žena v sobě nese spoustu zkušeností, které se promítají do jejího těla.
Jsem žena, vedu kurzy pánevního dna, zdravých živých nohou, scelování břišní stěny, zajímá mě slovanství, odpočívám v přírodě, prací s hlínou ať už na zahrádce nebo u točířského kruhu, vyšívám, háčkuji, tvořím.
Obraz inspirovaný slovanskou výšivkou. Na začátku léta 2018 mi přišla chuť, vlastně nutkavá potřeba vyšít obraz, pak přišel nápad s jakým tématem a jeho tvorba neměla žádný časový plán, prostě plynula a žila mnou i skrze mne i s okolím. Příběh, který obraz vypravuje jsem vytvořila pro zdraví všech žen.
Chcete se mě zeptat, jak jsem se měla na horách. Jak jsem si užila lyžování? Co odpovím? Ze zvyku by to bylo: Parádně, ale bylo by to upřímné? Mé 4 dny lyžování v Rakousku = každý den jiné školení.
Toto jsem napsala hlavně pro sebe, abych NEZAPOMNĚLA. Tak to přišlo i na mě. „Chytly“ mě záda. Žádné náznaky, žádné varování dopředu. Cítím se skvěle, je středa mám volný den, který chci věnovat vaření a restům. S nadšením mě vlastním se vrhám do úklidu a hned při prvním sehnutí to přijde. Luplo to a bylo to. Jsem v šoku, cože? Proč, co se děje? Ok, výstraha, zamyslím se, ošetřím se, budu na sebe opatrná, nebudu to tedy dnes přehánět a ono to pustí.
Včera keramický kroužek. Připravím občerstvení pro kolegyně, mám ty narozeniny, tak upeču makovec a udělám humus. Vláďa se ptá: a co pro mě? Dobrá upeču 2 placky.
Ivana Vostárková pozná po hlase, jak na tom ten, který člověk je, co v sobě skrývá, před ní se neschováš, hlas řekne všechno, i to nás učila, naslouchat. S tím jsem na kurz šla, že nemá cenu nic před ní hrát. Ale byla to výzva…
Milena Vostárková a její přístup k tělu, k vyluzování zvuků, k respektování svého těla, ve spolupráci těla a zvuku, mě posunula o další krok, možná skok, blíž k sobě, k sobě jako celistvé, neoddělené, neoddělované. Hned jsem věděla, že TO JE TO ONO co teď potřebuju.
13.9.2018 – čtvrtek, jedu do HK cvičit, cestou mi přichází vhledy, zároveň cítím v břiše napětí, které vědomě rozpouštím, jde to, ale neustále se to vrací. To je divný. Tak jedu na autopilota, cestu notoricky znám.
13.9.2018 - Vhled - Ženská antikoncepce. Hlavní mužskou podstatou je ochrana a ženskou je živit. Muž chrání ženu i před početím, muž rozhoduje, kdy budou děti, kdy bude tvorba, kdy bude výsledek, kdy bude potomek. Muž je tvořitelem venku, žena uvnitř. Žena přijímá a vyživuje. Žena je ve svém nitru a jen je, má vnitřní sílu, přitáhnout, inspirovat, měnit, tvořit svým vyzařováním, svým vnitřním pohybem, vnitřní vibrací.
13. 9. 2018 - Vhled - Neprší a je teplo. Postupně vysychají rybníky. Smutním nad tím, i když počasí je krásný, stále na koupání, a pořád můžu chodit v letních šatech. Ale při pohledu na přírodu a obzvlášť na ty vysušené rybníky mě přepadá smutek a uvědomuju si nedostatek deště, který by je plnil.
Jsem nadšená z běžkování, jízda přírodou, kochání se přírodou, samou sebou, pohybem, cítit, vnímat lehkost nebo naopak těžkost jízdy, všímat si sebe kdy chci běžet, kdy chci zvolnit, všímám si, že když mám někoho za zády tak mám tendence přidat, uvědomit si to a být sama za sebe. Usmívat se na sebe, na ostatní.
Všechny tři školy Pilates, které jsem absolvovala mě něco naučily, ale Daniel Müller mi dal i vzal nejvíc.
Závodně jsem tancovala, potom jsem se přesunula do fitness, aerobiky, atd. Přesto mě bolely záda. Byla jsem na sebe hrdá, jak mám vypracované i pružné tělo. Obzvlášť jsem byla pyšná na své ruce, jak mám silné ruce, šplh a kliky, dokonce i klik na jedné ruce byl pro mě brnkačka. A pak na kurzu Pilates po mě Daniel, chtěl abych mu předvedla klik, celá natěšená, jasně klik na to jsem machr.
Pohyb mě baví celý život. Teda spíš dynamický, akční, svým způsobem i silový. Teda, tak to bylo až do převratné události. Kalanetika, aerobik, bodystyling, to jsem ve svém živlu. Na jednom školení jsem zažila ukázkovou lekci Pilates, vzala jsem to jako zajímavost, ale vyhodnotila, že pro mě je to nuda, málo dynamiky, to by mě nebavilo. Co se stalo, že jsem přehodila výhybku?
6. 9. 2018 - čtvrtek, stále píšu nové texty na web a jsem už na hranici svých možností.
28. 8. 2018 - úterý, už pátý den sedím u počítače a přepisuju texty na webu (aktualizace), ale dnes to nejde na svět, nějak se mi nechce, nemůžu se soustředit.
26. 8. 2018 - Rumunsko. Mám obrovskou radost a zároveň vděčnost i překvapení.