28. 8. 2018 - úterý, už pátý den sedím u počítače a přepisuju texty na webu (aktualizace), ale dnes to nejde na svět, nějak se mi nechce, nemůžu se soustředit.
Co se děje? Co se mi děje? Na chvíli si všimnu co se děje uvnitř mě. Otevřu novou stránku ve Wordu a píšu co mi je: vypisuju slovo od slova veškerou mou komunikaci sama se sebou, viz zde: Co mi je? Cítím, že mě trochu tlačí hlava od spánku přes temeno až ke druhému spánku, takový asi 10 cm pruh nasazený na hlavě. Napadne mě mám v sobě přetlak a to teda mám. Co by se mi dnes chtělo dělat? Sednout si a vyšívat, nic nemuset, na nic nemyslet, nemít před sebou žádné povinnosti, plány, cíle, záměry, jen tak být tady a teď v přítomnosti,… vnímám, že mi na pozadí běží písnička – co udělám aby mi bylo líp, uvaří si kafe. – neuvařím, nechám to tak, budu se jen pozorovat. Co bych měla (chtěla)? Zalít kytky v bytě a pohnojit, napsat co mi přineslo Rumunsko, udělat si záznam menstruace, napsat ženám z Ústí, které u mě byly o prázdninách na PD, napsat homeopatce Spáčilové jak mi je, napsat co se mi zdálo - jaká inspirace mi přišla, podívat se do emocí spojené s váhou, s tělem, s přijímáním těla, sebe, uvařit oběd, přepsat texty na webu, naplánovat kurzy na září ….. a pak se divím že mám přetlak, mám.
A proč bych si šla vyšívat? Protože v tom je klid, zastavení, nemusení, stav relaxace, zastavení, klid, proto vlastně i ta káva, i ona je pro mě takový symbol, proto si ji dávám, proto mě napadlo si ji dát. AHA?
A najednou to jde, udělala jsem všechny povinnosti nahoře napsané, šlapalo to jako po másle, aniž bych si nějak zvlášť všimla, přešla zloba a naštvání v plnění úkolů, aniž bych se nutila, a dokonce mě to bavilo a odsejpalo. Uvařila jsem oběd a potom ještě u kafe jsem si hodinu vyšívala s dobrým pocitem, a rozjímala nad tím jak chci cvičit, jak to dělat, kde to dělat, a podvečerní venkovní cvičení bylo taky super, přišlo 8 žen, boží. Odcházela jsem nabitá, dokonce jedna klientka mezi řečí řekla, že takhle bychom mohly chodit ven cvičit až do zámrzu, hurá ano dostala jsem potvrzení toho, že chci cvičit venku.
Poučení? Vypsat se z napětí, nechat volně vykecat svůj přetlak, bez cenzury, nechat to všechno projít vyjít, a pak konat na co přijde chuť. Za hodinu mám skoro všechno hotovo a ještě něco na víc, hodinu to trvalo včetně toho vypsání se . To je dost dobrý.
Udělala jsem si radost, že jsem jsem místo všechny práce si sedla a vypsala se z toho jak se mi nechce, co bych raději dělala, a co místo toho jsem si naplánovala a jak jsem hrozná, jak mám zvyk dodržet svůj plán a přemáhat se....a jak jsem si sama na sebe stěžovala a dělala chudinku a všechno jsem si vypsala, tak, aniž bych si zvlášť všimla, jsem začala plnit ty vypsané "otravné povinnosti plány" a frčelo to jedna báseň, jako by ta silná nechuť se přelila do tvořivosti. Byla to paráda, všechno z toho dlouhýho seznamu, který jsem si napsala včetně toho stěžovacího vypisovaní mi trvalo hodinu a ještě mě to nakonec bavilo. Jak já jsem šťastná. A pak jsem měla ještě i dost času na to abych si vyšívala. No není to paráda.