Míša o sobě: "Jsem průvodkyní vztahem k jídlu a tělu. Znamená to, že lidem pomáhám v tom, aby jedli opět radostně, svobodně a intuitivně, a aby své tělo milovali, ctili a uměli mu naslouchat. Někdy o sobě také říkám, že jsem tlumočnicí mezi tělem a myslí, protože ne vždy naše přespříliš civilizovaná mysl rozumí pradávnému jazyku těla. Vědomé jedení považuju za základní pilíř zdravého metabolismu. Budu ráda, když skrze můj příběh a i příběhy dalších mých klientů načerpáte znalosti i inspiraci, a ještě raději vám nabídnu své služby, šité vám na míru."
Je pozdní odpoledne, na stoleček v příjemném prostoru čajovny dopadá světlo skrze venkovní listoví. Naproti mně sedí žena, se kterou jsme se předtím nikdy neviděly, přesto mám pocit, že ji znám. Chodí ke mně klientky velmi rozmanité a unikátní, ale dá se říct, že jsou rysy, které je spojují. Tato žena je velmi příjemná, od pohledu inteligentní, s kultivovaným vystupováním, hezkého upraveného zevnějšku.
Na první pohled dokonce i sebevědomá, ale na druhý pohled vnímám, že je v ní těžko potlačovaná touha vyváznout z bludného kruhu. Trápí se něčím, co se jí zdá v tuto chvíli ještě nepřekonatelné. Začne mi vyprávět svůj příběh, kde na počátku byla docela spokojená malá holka, ale pak…
Většinou v období puberty (a někdy už dříve) přijde zásek – často v podobě nevlídných slov otce nebo matky, spolužáků, kamarádek, rodinných příslušníků. Přijde srovnávání se s dokonalými nalíčenými ženami v časopisech, první diety a urputné cvičení.
Žena vstoupí do vlaku, ze kterého ani teď, kolem čtyřicítky, neumí vystoupit, i když by chtěla. Už má v sobě velkou touhu po svobodě a žití naplno, ale něco ji drží zpátky. Pocit, že pořád ještě „není v pořádku“. Stačí se přece podívat do zrcadla nebo si vzít na sebe džíny v kabince, a tato žena, která je v práci úspěšnou manažerkou a doma perfektní mámou a manželkou, se cítí zase jako nula. Jídlo ji neodolatelně přitahuje a večer po práci sušenky volají písní sirén, ale pokaždé přichází to samé – přejedení a s ním spojené pocity viny a sebenenávisti. Jenže jak z toho ven, když se to vše neustále opakuje a jedno vede ke druhému v šíleném letitém kolotoči?
Přiznávám, je to jen jedna modelová situace, a ženy, které mi píší s žádostí o individuální konzultace, přichází s rozdílnými příběhy, ale pravda je, že situace popsaná výše je překvapivě častá a liší se spíš v drobnostech. Moje výhoda je, že rozumím poměrně přesně tomu, co se v hlavách těchto žen odehrává, protože z velké části jsem si to prožila sama na sobě a není to tak dávno.
V pubertě mě trápila „oplácanost“ a zejména problémy s pletí, připadala jsem si ve spoustě ohledů nedostatečná, i když jinak jsem byla premiantka, kde bylo jasné, že mne čeká studium na vysoké škole a nejspíše úspěšná životní dráha. Jenže to mi sebevědomí zvýšilo vždy jen na chvilku a s každým zhlédnutím sebe na fotce přicházely propady. Zdravotní komplikace se přidaly jako nevyhnutelný důsledek tohoto stresu i obecně zvýšené citlivosti na stresové situace.
Hledala jsem později spásu v léčbě stravou, chtěla jsem ulevit svým symptomům, a někde v skrytu duše jsem doufala, že se ze mě pak vyloupne ta krásná štíhlá žena s dokonalou pletí a hustou hřívou vlasů. Jenže realita byla nakonec trochu jiná. Nakonec jsem zhubla, ale tak, že jsem vypadala jak věšák na kabáty, ztratila jsem na několik let svůj cyklus a zdravotní problémy se spíš prohloubily. Hlavně ale přišla fóbie z nezdravého jídla, úzkostlivé dodržování různých stravovacích režimů a epizody nekontrolovatelného přejídání, zejména sladkostmi, po kterých volalo moje podvyživené tělo i mysl plná sebeomezujících programů.
V té době jsem naštěstí narazila na různé lidi, zejména ze zahraničních online zdrojů, kteří mi ukázali skrze svoje články, že je možné žít jinak – svobodně, radostně, intuitivně, a to i co se týče jídla. A že právě to je cesta ke zdraví, psychickému i fyzickému.
Trvalo dlouho, než jsem tomu plně začala důvěřovat, a mezitím jsem si prošla zhruba tři čtvrtě ročním výcvikem v koučování v oblasti psychologie výživy, na americkém Institute for the Psychology of Eating. Začala jsem postupně pracovat s klienty, nejprve zdarma, pak v rámci svojí živnosti, a v tom nyní pokračuju už čtvrtým rokem a „rukama“ mi prošlo pomalu ke stovce klientů.
Pracujeme na různých tématech, která ale všechna mají společného jmenovatele, a tím je narušený vztah k jídlu a k tělu, což jde vždy ruka v ruce. Objevuje se samozřejmě téma přetrvávající nadváhy (ale občas i podváhy), setrvalé anebo spíše záchvatovité přejídání, nutkavé nadměrné cvičení nebo dodržování diet, strach z nezdravého jídla přerůstající v obsesi, nespecifické trávicí potíže, negativní sebehodnocení kvůli vzhledu, obavy z opuštění stravovacích pravidel atd. V každém z těchto případů je možné pomoci, pokud je klient (a řekneme si to na rovinu – obvykle je to klientka) ochoten podívat se trochu pod povrch, tedy ke skutečnému kořeni těchto problémů. Pokračování zde: O návratu k moudrému tělu 2. část
Více o lektorce, ženě která svou moudrost těla našla zde: Michaela Pavlíková - www.cestaskrz.cz
Termíny: Seznam všech mých aktuálních kurzů
Text je autorky článku Michaely Pavlíkové, jakékoli kopírování jen se souhlasem autorky, sdílení v nezkrácené verzi s uvedením zdroje je v pořádku.