Je březen 2018. To jsou už 3 měsíce od doby, co jsem vyhlásila ukončení vedení kurzů „nevímnajakdlouho“. A začaly se dít věci. Mým záměrem bylo být víc doma, a tak se stalo.
Jsem víc doma, ale světe div se, chodí za mnou čím dál víc lidí. Zrovna tuhle se mě manžel ptal, a kdy že to začne ten můj volný čas, kdy budu víc vařit a dělat pořádek doma?
Je to tak, nejezdím, zato lidé jezdí ke mně. Mám čím dál víc individuálek u sebe doma, zpočátku „jen jako provizorium“ ve své pracovně, která je spíš prostorem pro práci na počítači. Pozoruju se, ale nevadí mi to, je mi v tom dobře. Nepřijde mi to jako práce. Je to fajn. Dělám si své věci, píšu články, mám čas rozjímat nad sebou, nad situacemi co se mi dějou, dělám si pořádek v papírech, DOKONCE jsem si našla čas i na přebrání několika letitých hromádek papírů, skripta, obrázků….
A tak si tak žiju a do toho někdo zazvoní, tak nechám věci v tom rozpracování a jen si od toho odskočím a udělám individuálku. Na chvíli se přeladím na člověka, který/á přijde, projdeme spolu jeho obtíže, pomohu s tím co on/a potřebuje. A pak pokračuju ve své buhulibé činnosti. Je mi v tom dobře.
Některý večer a některé dopoledne si jdu zacvičit. A tak jsem to vlastně chtěla. Aby pro mě byla práce, vedení kurzů, jen něco jako zpestření mých každodenních radostí. Aby má práce byla jednou z radostí, která je na stejné úrovni jako třeba háčkování, pletení, vaření, péče o dům, bytí sama se sebou, bytí s manželem, s rodinou… Abych ji nebrala tak vážně, důležitě. A tak se i děje. Kdo mé služby opravdu chce a myslí si, že mu mohu pomoci, tak je vítán u mě doma. Prostě jsem opravdu víc doma. Lidé chodí ke mně domů a můj domov jsem já. Nedělám rozdílu mezi kamarády, rodinou, klientem. Prostor je jeden.
Přestala jsem mít potřebu prostor přizpůsobovat lidem, aby vypadal erudovaně. Ne. Chceš-li, jsi vítán u mě doma, tak jak to mám právě teď. A teď zrovna uklízím, přesto přijď. Mě je zde dobře. Velmi mi to pomohlo. Děkuju, že jsem si udělala čas, čas na sebe.
A zrovna když píši tento článek, tak mi volá další žena na individuálku s obtížemi se svým pánevním dnem. To je přeci jasný signál, a i když je z HK tak přijede do NB. Vlastně nyní mi hodně přijíždějí lidé i z větší dálky. Třeba i z Prahy….
A když mi to tak pěkně plyne a je mi v tom hezky, jsem doma, tak mě přichází nové nápady, dělat věci pro sebe. Co zajímá mě. Co mě těší. Proto šití bot s Karolínou Částkovou, proto strava a tělo s Míšou Pavlíkovou. A jak si tak chodím cvičit, všímám si, s čím za mnou nejvíc lidé chodí, což jsou ty vbočené palce a spadlé klenby, bolest nohou je někdy opravdu nesnesitelná. Kurz byl výborný, ženy za těch 10 lekcí udělaly všechny tak velký posun, že samy v to zpočátku ani nedoufaly a na konci žasly.
Kurz skončil a já pozoruji, s čím dalším nyní chodí, chodí s inkontinencí, bolestí bederky, s bolestí SI, s výhřezy plotýnek, s prolapsy, s různými nepohodlnostmi pramenících v pánevním dně. Tak jsem si řekla, uvolnila se mi jedna lekce v úterý, tak bych tam mohla na pár lekcí otevřít docházkový kurz s tímto tématem. Tak jo. V Novém Bydžově od dubna bude docházkový kurz Pánevní dno jako nové.
A aby Hradec Králové nebyl zkrátka tak jsem se opět domluvila s Lenkou Holáskovou a otevřeme docházkový kurz Pánevního dna i zde. Pánevní dno - podstata mého ženství
Každá jsem jiná, mě znáte, zpravidla jsme se všichni viděli, prošli jste mými kurzy. Budu upřímná, spolupráce s Lenkou je pro mě výzvou. Lenka je ŽENA, ženskost jí prostupuje skrz na skrz. Což mi přináší při tvorbě programu ne málo výzev. Otevírá ve mně spoustu témat a za to jsem jí vděčná. Setkání s ní, nechat se ovanout jejím ženstvím je pro nás ženy velmi podnětné. Lenka umí se svým ženstvím kouzlit. Proto i její kurz Pánevní dno – podstata mého ženství je to co vychází z ní.
Pokud se chcete nejen se svým ženstvím seznámit, ale jen třeba ženství pozorovat, nasávat, inspirovat, není lepší příležitost než jít k Lence na kurz Pánevní dno – podstata mého ženství.
A co mě také zajímá je jídlo, strava, vztah k jídlu, vztah k tělu, mám pocit, že je to nyní velmi diskutované téma. Co jíst, co nejíst? Jakou stravu držet? Paleo? SCD? RAW? Vegetariánství? Počítat kalorie? Nejíst po 17h? Snídat? Nesnídat? Držet hladovky? Co je zdravé? Co je nezdravé? Ne vším jsem prošla, ale třeba s SCD jsem žila rok. Ano hodně jsem se při této stravě poznala. Zjistila jsem, že jsem vlastně závislá na jídle, na cukru. Rok jsem neměla v puse žádný cukr.
Bylo to výborné, tělo se mi změnilo, ale stejně mi v tom nebylo úplně OK. Něco mi v tom nesedělo. A přišla jsem na to. Nebyla v tom svoboda, volnost, lehkost. Byla v tom kontrola, a já už nechci něco kontrolovat já chci plynout. A taky jsem si všimla, že jsem si pro změnu vypěstovala averzi vůči určitým druhům potravin. Např. brambory, přenice, cukr….
Averze, strach tyto potraviny jíst, nejsou zdravé, nadělají v těle spousty paseky… prostě strach. A strach zase tvoří stres, stresové hormony, takže to stejně tělu neprospívá. Když jsem si to uvědomila tak mi „náhodou“ přišla do cesty Míša Pavlíková. Jednou o prázdninách na mě vyskočil její článek na FB. Co článek to perla. A hle ona přeložila knihu, o které jsem už před lety slyšela, ale byla jen v angličtině, což je pro mě passé.
Knihu Pomalá dieta - Marc David jsem si koupila a přečetla. Otevřela mi oči. Mluvila mi z duše, potkání s SCD bylo takovou odbočkou z mé cesty, která mě přinesla spoustu poznání, ale nebude to má cesta. Má cesta je svoboda, lehkost, volnost. Není to o diktátu co jíst, co ne, kolik toho jíst a kdy jíst. Je to o mě o mé proměnlivosti, o naslouchání sobě, co potřebuju, o rozpoznání co potřebuju, o respektování toho co potřebuju a sebepoznání.
Spolupracuji s Míšou už pár měsíců, nechávám se jí vést vztahem k jídlu a rozhodla jsem se přivézt Míšu do Nového Bydžova. Potkat se s touto náramnou ženou osobně rozhodně stojí za to. Nechat se inspirovat jejím svobodně-velkorysým přístupem k jídlu. Nehleďme na to co je běžné, co kdo říká, co je správné a CO JE VLASTNĚ SPRÁVNĚ? Udělejme si vlastní názor. Berte to jako pozvánku a přijďte se potkat Míšou Pavlíkovou a její cestou skrz.
Termíny kurzů: Přehled všech kurzů a přednášek
Článek proč jsem se rozhodla skončit: Končím s vedením kurzů "nevímnajakdlouho"
Michaela Pavlíková: www.cestaskrz.cz
Lenka Holásková: www.mysiesta.cz