Říkají, že to je unikátní zážitek jít na východ SLUNCE na Pidurangalu. Už i v Čechách jsem uvažovala jít na východ Slunce na Sněžku, ale ještě jsem nepřekonala lenost vstát kvůli tomu tak brzy.
Ale tady se to nějak sešlo a odhodlala jsem se. Taky jsem na to nebyla sama, Natálka je skvělou parťačkou a jde do toho se mnou.
Zvolily jsme vrchol Pidunarangalu s výhledem na posvátnou Sigirii. Příprava je důsledná. Načteme na internetu několik článků od lidí co tam už byli. Informace se rozcházejí, někteří říkají, že jít na Sigirii je náročnější, někteří že náročnější je Pidurangala. Tak si pak vyber, že?
Po prvotním nadšení se mi začínají zjevovat obavy. Nahoru půjdeme po tmě, doporučuji baterky (tu nemáme), půjdeme s mobilem. Upozorňují na hady, no? Uklidňuju se, v noci spí. Píší, druhá polovina cesty je špatně značená. Chvílemi se budete muset i plazit... To je asi špatný překlad, říkám si.
Jít po tmě, ve špatně značeném terénu... Noooo, trochu se začínám bát, Natálka prý ne. Tak to je bezva.
Našly jsme si ubytování co nejblíž, ať nemusíme tak moc brzy vstávat. Ptáme se domácích v kolik vyrazit, abychom tam byly tak akorát. Doporučují v 4:30h. Lenora se ozve. To je fakt brzy. Stojí ti to za to? Ale, už jsem tu, tak jdeme.
Budík zvoní 3:50, vstáváme. Jsem jak praštěná. 4:15 nás vyzvedává řidič. Jen tak ze srandy se ho ptáme: půjdeš nahoru s námi? On, ano půjdu. Mé srdce zaplesá. Nebudeme samy. I když si opakuju, půjde nás nahoru spousta, nebudeme samy.
4:40 jsme dorazili na parkoviště, nikde nikdo. Tma, jen občas někde svítí žárovka. Nahoru jdeme samy. Zpočátku schody, část výstupu vede budhistickým chrámem. Vybírá se vstupné 1000 rupií / 180 Kč osoba. V polovině cesty u ležícího Budhy schody končí a začínají balvany. Ještě občas tu a tam svítící žárovka.
Najednou žárovky končí a i balvany jsou nějaké větší. Už ani náš průvodce neví kudy jít. Začíná to vypadat jako ferratová cesta jen bez jistících lan a kotev. Tápeme všichni.
Ale slyšíme hlasy, někdo přichází za námi. Víc hlav, víc ví a tak se cesta našla. Ne vylízt na balvan, ale protáhnout se úzkou štěrbinou. Fakt nekecely, dochází skoro na plazení.
Říkám si, nooo tak to bude hustý když jsme v polovině cesty. Ale nebylo tomu tak. Byli jsme v cíli. Poslední balvan a jsme na vrcholu stolové hory Pidurangula. Tma tmoucí. Postupně přichází další a další lidi.
Pozorujeme hvězdy, bedlivě sledujeme horizont abychom zachytili první paprsek Slunce. Napínalo nás dlouho, přišel opar, chvíli to vypadalo, že z toho nebude nic, ale v 6:30 jsme se dočkali. Vyšlo z mraků.
Ano, mám z toho mnoho zážitků. Cesta nahoru, z mraky lidí, z opic, z neomalenosti některých lidí -
přijdou na poslední chvíli a sednou si před tebe aby oni měli nejhezčí výhled. Zkušenost, zvyk uchýlit se do zloby, ublíženosti. Komu tím pomůžu, že?
Přestat se zlobit a být obětí, tvůrce je cesta. Jdu jim říct, ať si sednou jinam. Rozumí mi, ale nechápou proč by to dělali, vždyť tady přeci oni krásně vidí. Smutně se s ostatními na sebe díváme. Ale nikdo nic neudělá. Já se s tím tedy nesmiřuju. Řeknu jim to ještě jednou. Ale jsou otužilí. Opravdu v klidu zůstávají na nejlepším výhledu.
Znovu se ve mě probouzí oběť (zloba, oni jsou hrozní, oni jsou neomalení, oni mi to zkazí, oni. ..). Nenechám ji rozjet, pozoruju se i je. Začínám je obdivovat, jsou fakt báječní. Mě by bylo trapně, nesedla bych si před všechny, kteří tu seděli dřív abych jim zkazila výhled. A kdyby náhodou jó, tak jakmile by mě upozornili, hned bych se sbalila a šla pryč.
Ale jejich sebevědomí a bezvýčitkové zůstávání na nejlepším místě na vzdory ublíženým pohledům ostatních je nechávala v klidu. Fakt je obdivuju a nasávám tu jejich sílu. Uvědomuju si, že tahle esence mi občas chybí. Že mě ovlivňuje rozpoložení ostatních. A tady jsem dostala bezva ukázku. Děkuju
Jsem inspirovaná, ale pořád mám zkažený výhled, že? Takže co dál? Najít nové místo. A tady opět moje oběť (co by ses zvedala ty a hledala jiné místo, vždyť jsi tu byla dřív než oni?) Pozoruju, jak ve mě stoupá neochota ke změně místa.
Usmívám se sama sobě a nakonec se překročím a místo změním. A až po tomhle všem to SLUNCE vyšlo z poza mraků.
Kochačka, focení, hledání nejlepšího záběru... A pak cesta dolů. Jak jsme přišli brzy, ani mě nepřišlo, že nás je nahoře víc než 100, možná i 200. Takže na cestu dolů se čekala fronta.
Zážitků bylo mnohem víc, ale tyhle byly asi nejvýraznější. Chceš další příběh ze Srí Lanky? Tady....
- Pravidelná živá vysílání Pohyb-IN-ky, ve kterých dávám další rady pro pohodu nejen těla. Vysílání jsou ZDARMA. Registrace: ZDE
Buďte se mnou v živém kontaktu:
Sledujte můj YouTube a dejte ODEBÍRAT pravidelně vysílám a dělím se o rady, typy, návody i inspirace... ZDE
Přidejte se do FB skupiny: Pohybotéka | Smysluplná chůze | Pánevní dno | Břicho v celku | Dech ... ZDE
Jmenuji se Jolana Novotná – pohybová specialistka, zaměřuji se na DECH, funkční pánevní dno, scelování diastázy a chůzi. Kurz Smysluplné chůze propojuje všechny mé specializace, protože chůze je pro každého člověka nejuniverzálnější pohyb. Vytvořila jsem Pohybotéku, což je video knihovna všech mých online kurzů a lekcí pro zdraví celého těla. Jsem lektorka ve škole pánevního dna Renaty Sahani, absolventka švýcarského pedagogicko-pohybového konceptu Spiraldynamik® Basic LEHRGANG BASIC, lektorka dechové školy Oxygen Advantage®.
Jinak jsem obyčejná žena, která má nespočet talentů a zálib. Od zájmu o zdraví svého těla až po točení na hrnčířském kruhu, zahradničení, cestování. Nepovažuji se za sportovkyni, ale za milovnici funkčního pohybu. Žiju heslem „MÁM SE SKVĚLE VE SVÉM TĚLE“ a „Lépe cvičit než operovat".
Více o mě www.jolananovotna.cz, www.pohyboteka.cz - zde najdete i celou řadu dárků ZDARMA, vyzvedněte si je.