Filmy, které se mi líbily a ráda se na ně podívám i víckrát.
Doctor Strang - tento film jsem viděla několikrát a rozhodně se na něj podívám ráda znovu. Doktorova cesta za uzdravením, která se podařila sice jinak než byla jeho původní představa. Což mi přijde symbolické pro náš každodenní život. Nebo když se učil "čarovat" jeho vymlouvání a příliš velké chtění a touha to natrénovat mechanicky bez hluboké víry, ale až když mu šlo o život, tak pak uvěřil hravě a dokázal ty "čáry" použít. Hmmm...
Dej si pohov kámoši - film nejen pro pobavení. 2 bývalí kamarádi, žijí vedle sebe a jeden druhému dělá naschvály. Jejich život jede v zajetých kolejích, ve kterých jsou "spokojeni". A klidně by takhle mohli žít až do smrti. Ale pak se k nim do sousedství přistěhuje živelná, šmrncovní, šťavnatá žena v jejich věku. A je to pěkně zvedne ze židlí. Copak je to na ní tak přitažlivé pro "spokojené" muže, kterým nic nechybí?
Co jsem v tom filmu viděla já? Muži si žijí poklidný, spokojený život. Žena má být tou šťávou, múzou, motorem, má kolem sebe vířit svou živelnost. Líbilo se mi s jak s úsměvem dokázala hlavní hrdinka si jít za svým. Prostě krásný inspirativní film, pro navození dobré nálady.
TALISMAN - romantický film, zdánlivě jednoduchý příběh, tedy alespoň pro mě. Upoutala mě tam symbolika. Voják, muž, kvalita muže má být ochranná, vždy ve střehu, umět zpacifikovat útočníka, ale neublížit. Umění klidu, vyrovnanosti, nadhledu, pochopení, lásky, ale i své zranitelnosti. Malý chlapec se bojí hrát na housle na veřejnosti a říká: Ale já se bojím, co když to zkazím? To nevadí, od toho tu jsou kamarádi, kryjí ti záda. Babička, která umí být a mlčet, jen být, nedávat nevyžádané rady, ale být přítomná ať se děje co se děje. Symbol dřevěného mostu, který vezme voda, přeruší spojení se starým světem, se starým útočištěm, kam bychom se tak rádi vraceli. A takových obrazů a symbolů je tam spousta. Krásný zamilovaný a zároveň hluboký film, ač se to na první pohled nemusí zdát.
Děti moje - krásný laskavý film, o vypořádání se s umíráním. Obyčejný příběh otce 2 dětí, který se učí se svými dcerami být, chápat je a starat se o ně. Líbilo se mi jak si postupně všichni dovolili být upřímní a vyříkat si co je bolí i s umírající. Ač silné téma, tak jemně prostoupené i humorem a nadsázkou. Beru si z toho poučení. Prostě co to tu budu popisovat. Podívejte se. Stojí to za to...
Léto s kovbojem - moje srcovka. Když mi bylo asi 10, tak jsem tenhle film během jednoho léta viděla 4x. Co se mi na něm líbilo tenkrát, přesně nevím. Ale pokaždé mě baví scéna: Doubravka a Kovboj - Honza Macháček jsou spolu u vody a ona se něj zlobí, nadává mu, říká co si o sobě myslíš..... a on se na ní dívá jak na boží obrázek a odpovídá jí: Já to věděl, že tě někde najdu, že někde musíš být, a chytí ji a obejme a začne líbat.... Jak jednoduché řešení, když nás ženy něco zlobí, tak aby nás ten náš miláček se na nás podíval jak na boží obrázek, objemul a řekl: já tě takhle miluju. A bylo by vyřešeno.... Jdu se na něj podívat znova.....
Postřižiny - film, který patří do kategorie mužsko-ženské polarity. Paní Vášáriová tu ztěleňuje dokonalou ženu ve své síle. Její smyslnost, hravost, dovádivost, schopnost svého muže povznést, upřímně pochválit, milovat a přitom být stále svá nespoutaná.....