Při jednom rozhovoru s celostní gynekoložkou MUDr. Jitkou Blábolilovou jsem si posteskla, že by ženy rády věděly, jak jsou na tom se svými svaly pánevního dna, v jaké je mají kondici, že si nejsou jisté, jestli opravdu dokáží aktivovat po jednotlivých vrstvách atd… V tu chvíli mě napadlo, že jako gynekoložka by to mohla mít v ruce. Zkušenosti má letité, praxi bohatou, ruce prsty vytrénované.
Hned jsem ten nápad Jitce sdělila. Jitka chvíli přemýšlela a pak řekla: „Proč ne“. Super, to budou ženy nadšené, když jim nabídneme takovouhle službu.
„A jak to budeš chtít, Joli“, řekla Jitka. No, potřebovala bych vyšetřit ženy v leže, v sedě, ve stoje, ve skoku…. Jíťa: „Aha?“ Já jsem zvyklá vyšetřovat v leže, tak to budeme muset vyzkoušet. Jasně Jíťo, hrdinně se nabízím, budu model.
Přichází den D. Jdu k Jitce na vyšetření. Má vnitřní hrdnika: to bude brnkačka, já mám pánevní dno v cajku, mě po chvíli opustí a nastoupí pochybovačka: jsi si jistá, že ho máš v kondici? Jsi si opravdu jistá, že to cítíš ty, bude cítit i ona? A co když to tak nebude? Nenechám se rozhodit. Hmmm, uvidíme.
Trochu znejistěná, ale v dobrém rozmaru jsem Jitce svěřila své pochody pochybovačky. Jé to je super, já zase mám strach, že to neucítím, protože jsem zvyklá vyšetřovat orgány a ne svaly. Společně jsme si svěřily své strachy a šly do toho.
Začínáme v leže, přichází důkaz pravdy. Začnu nejhlubší vrstvou, říkám. Nádech výdech, dělám, co můžu a sleduju obličej Jitky a čekám na potvrzení. Jitka mlčí, „udělej to ještě jednou?“ U mě pochyby: „Aha, asi nic moc.“ Jdu do toho znovu naplno, nádech výdech znovu aktivuju, co to jde….. Jíťa je v úžasu, „tý jo….“ Já: cítila jsi něco? „ Jo, cítila, to je paráda, jak to je krásně cítit.“
„Uf“, oddechla jsem si, cítí to, ale to bylo na maximum, co jsem schopná. Teď teprve přijde prověrka, zapojím jen nepatrně. „A co teď? Cítila jsi něco?“ Jíťa nadšeně přikyvuje, je celá rozzářená: „to je fakt nádhera, jak to tam běží a jak je všechno i těch jemných pohybech cítit.“
Oddechnu si, „uf“, mé obavy jsou pryč, jsem celá nadšená, prošla jsem. Zkouším Jíťu, hraju si s jednotlivými vrstvami a Jíťa mi vždy řekne, kterou vrstvu nebo stranu jsem zapojila a jak moc. Smějeme se. Jitka má stále prst ve mně. Děláme různé další pokusy, zpívám, zívám, kašlu, kýchám, hlasitě mluvím, šeptám, vysokým pisklavým hlasem, potom zase hlubokým jako medvěd. Řehtáme se, až nám tečou slzy, veselejší vyšetření jsem ještě nezažila.
Nejvtipnější teprve přichází, chci aby Jíťa vyšetřila mé pánevní dno v pohybu, vymýšlíme, jak to vůbec půjde zrealizovat. Prst stále ve mně. Jíťa se stala akrobatkou, aby vůbec mohla prst ve mně udržet. Klobouk dolů před její ohebností a ochotou ty akrobatické pozice podstoupit. Nejsem si jistá, kdo se u toho víc nadřel, jestli já nebo Jitka. Tohle se jí na gynekologii určitě ještě nestalo. Smějeme se.
A jak to bylo u Jitky? Mrkněte na její článek: Jak to začalo - vyšetření pánevního dna
Pokud i vy chcete vyšetřit a zjistit jaké akrobatické pozice musí Jitka u vyšetření provádět, objednejte se u ní na vyšetření: www.jitkablabolilova.cz
Chcete mít také tak veselé pánevní dno? Přijďte na kurz. Tajemství pánevního dna, nebo Pánevní dno v pohybu, termíny zde.