úvod blog Diastáza - Jeden příběh z praxe – zápis jak probíhala terapie

Diastáza - Jeden příběh z praxe – zápis jak probíhala terapie

Žena 42 let, 3 děti (18, 14 a 2 roky) diastáza od hrudní kosti až po stydkou sponu, původně na 5 cm – cvičila zodpovědně sama doma podle videí na internetu. Diastáza se jí stáhla o 3 cm. Zbývající 2 cm ne a ne se zavřít. Po půl roce domácího trénování přišla za mnou, že si už neví rady (je lékařka). Podívala jsem se na stav břicha, způsob zapojování svalů, souhru dechu a svalové aktivace. Vše na první pohled vypadalo dobře. Vědomě dokázala celou oblast diastázy zavřít, ale svaly nedržely při sobě, stále se otevíraly. Někde bude chyba.

No nic, začneme od začátku, ač se to zdá vše ok.

1. návštěva – naučila jsem ji masáž, jak svaly prokrvit, změkčit aby v zapojování byly plastické a snadněji ovladatelné a aby se do masírovaných míst vrátila cítivost.

2. návštěva - Setkání po 14 dnech: žena zodpovědně každý den masírovala a u toho pozorovala změny, zjistila, že najednou jinak cítí objem svých svalů, zprvu ji přišly, že jsou to takové placaté pruhy a cítila je jako celek, dnes má pocit, že se v břiše cítí jako bych těch svalů měla plné břicho. … Krása, přišla změna.

Prošly jsme spolu jemné zapojování příčného svalu a propojily ho s dechem a aktivací pánevního dna. Nejvíc ji pomáhal zvuk, který s výdechem vyluzovala. Našly jsme nejideálnější hlásku a intenzitu zvuku kdy vše fungovalo. Domácí trénink: masáž, dech do podbřišku, svalová spolupráce v leže na břiše a zádech + zvuk.

3. návštěva po měsíci. Žena svědomitě doma cvičí podle doporučení, sama říká, že vše začíná fungovat nově jinak než dříve. Výborně. Rozšiřujeme pohyb v sedě u zdi, kdy si uvědomuje si, jak se páteř dotýká zdi a začíná vnímat rozdíly v sedě a leže. Domácí trénink: vše z minula, kombinuje cvičení na zemi a v sedě u zdi + zvuk. Nyní už si zacvičí pokaždé, když si sedne ke stolu, než se pustí do jídla.

4. návštěva po měsíci. Propojování pánevního dna, bránice a aktivaci břicha v sedě dalo víc práce na pozornost, ale žena je vytrvalá a nedala se odradit. Dnes ji vše funguje jak má. Prošly jsme praxí ve statickém stoji u zdi a poté jsme přidaly cviky na rozpohybování pánve. Mobilita pánve je důležitá pro funkční břicho při každodennostech. Tímto mohla začít začleňovat naučené už i při vaření, když stojí u kuchyňské linky. Což bylo pro ní praktické, s malým dítětem vaří často. Tím pádem i často cvičí. Domácí trénink: vše naučení včlenit do všeho když stojí i sedí.

5. návštěva po měsíci. Poznatky z domova, břicho se zavírá a drží už skoro dokonale. Proměnila staré zvyky za nové, má radost jak to vlastně není náročné na čas to domácí praktikování. Dnes je v plánu hrudník, rozpohybovat hrudník a zapojit ho do chůze, další cviky a naučení chůze, kdy využije mobilitu hrudníku, pánve a zapojování dechu, pánevního dna a hlubokých svalů břicha. Domácí trénink: cviky pro podporu mobility hrudníku, synchronizace rotace trupu, pánve, dechu, aktivace břicha. Vše co se děje v chůzi.

6. návštěva po měsíci. Jde to výborně, vše se stalo zvykem, břicho se zavřelo, drží, uvědomila si, že předtím dělala cviky, ale nebylo tam propojování s domácími činnostmi, kdy vlastně měla oddělené cvičení a běžný život. Dále si uvědomila, že dřív zapojovala břicho velkou silou a nestihla si u toho uvědomit co se se svaly děje. Dnes vnímá břicho jako celek, jako součást svého života, každého pohybu, cítí, jak se účastní každého nádechu i výdechu, říká jaká je to velká změna v cítění sebe a především v tom, že bříško je v pořádku. Drží. Prošly jsme znovu nové dovednosti především v chůzi, při zvedání dítěte, nákupních tašek, sportování, lyžování a co dál?

To je vše. Terapie je u konce. Obou nám spolu bylo pokaždé dobře, popovídaly jsme si o kdesčem u toho cvičily. Žena odvedla na sobě velký kus práce, ani ne tak v množství cvičení, ale především ve změně vnímání a pozornosti. Která ji dovedla k cíli.

Terapie trvala cca půl roku, kdy jsme proměnily nefunkční zvyky. A o tom to je. Proměnit zvyk, dát pozornost svému tělu a tomu co se uvnitř děje, poznat jak to to moje tělo dělá, ukázat mu nový způsob a ten opakovat a včleňovat do běžného života, aby se z něj stal nový zvyk. Co je půl roku trénování oproti tomu, co vše přinesla nová změna. Bříško drží, zeštíhlela v pase, cítí své břicho, teď je opravdu její, vnímá ho jak je pro ní oporou, vnímá najednou větší důvěru ve své tělo. Po ukončení terapie mi od ní přišla, krásná věta: Děkuju moc za vylepšení mého těla a za spousty dalších bonusů, které jsi mi vnesla do života :-)

Další příběhy žen o cestě ke scelení diastázy: Diastáza a co s ní?

V článku Diastáza je jako dieta najdete radu jak doma začít.

Chce jít na kurz Diastázy? Termíny všech kurzů