úvod blog Zkušenosti, zážitky žen po kurzu Diastáza

Zkušenosti, zážitky žen po kurzu Diastáza

Přečtete si zkušenosti žen, které se mnou absolvovaly kurz nebo individuální lekce Diastáza. Co se jim v životě změnilo? Jaké zážitky z kurzu měly? Bylo jim to k něčemu? Všem vám moc děkuji, za to že, jste si udělali čas a napsal mi své postřehy. Vím, jak je přínosné si přečíst zážitky ostatních, proto si velmi cením otevřenosti autorek. Děkuji nejen za sebe, ale i za všechny a čtenářky. 

Byla jsem v pátek na individuální lekci se svojí diastázou u paní Jolany, dnes je pondělí a já od prvního dne po individuálce cítím změny. Je to pro mě až neuvěřitelný zážitek co všechno se mi tímto jednoduchým cvičením mění. Hned ten den co jsem se vrátila, jsem padla únavou, což se mi nikdy neděje, já jsem neustále plná energie, ale vnímala jsem to jako poselství něčeho nového. Následující den mě lehce pobolívávalo břicho, zdajíc se jako zánět močového měchýře, ale na to sem byla upozorněna, tak nepanikařím. Druhý den už dobrý. A taky jsem zaznamenala zvýšený proces čištění střev, očišťování se. Což beru také jako prospěšné. A přicházejí mi obrazy, nezvyklé obrazy při cvičení, které ke mně mluví. Cítím své břicho úplně jinak, pevněji, sceleněji, výborný zážitek, který jsem snad nikdy neznala. A působí to na mě i psychicky, jsem ve větší pohodě, klidu. Jak říkám tolik věcí se mi v těle odehrává, což bych nevěřila. Cvičím 2 denně 5 minut a dějí se divy. Děkuji Jolano, cítím se skvěle, mám radost, že jsem si vás našla. Petra Brandejská

Ahoj Jolano, začala jsem už zase chodit na workout hřiště a cítím se úplně v pohodě. Krásné vnímám břicho. Dost mě to překvapilo, protože jsem čekala, že to nedopadne úplně dobře. Moc děkuju, protože když si vzpomenu, jak mé břicho vypadalo vloni touhle dobou, tak se to nedá vůbec srovnat. Děkuju Aneta Soukupová - fyzioterapetku

Milá Jolano, sice jsem Ti v sobotu poděkovala za skvělý zážitek, ale potřebuji to udělat ještě jednou. Mnoho věcí mi totiž došlo až v neděli. Ráno jsem se probudila a ihned bez přemýšlení jsem začala cvičit ranní cviky. Pak jsem se lehce nasnídala a jala se čile (a přitom v klidu) uklízet. Přišlo mi to spíš než úklid jako hlazení podlahy a nádobí. Probrala jsem některé své knihy, kterých jsem se nechtěla do té doby vzdát (a odnesla je na nádraží do nádražní knihovny), probrala jsem i oblečení (a odnesla je do Diakonie), promluvila si se synem a řekla mu, co jsem měla dlouho na srdci... Pak mi to došlo. Malinkatou diastázu mám pod pupkem. Tedy souvisí s vylučováním :-)). A je to tady. Vylučování nastalo. Stále to cítím jako téměř zázračné. Vylučování pokračuje dál. Jsem moc šťastná. Přišla jsem na to, že mi dělá dobře "cvičit" třeba na jezdících schodech v metru, při čekání na vlak nebo kdekoli jinde. Vyhledávám okamžiky, při kterých jsem se svou sílou - břichem. Za nějakou dobu se určitě ozvu, až to na mě přijde. Ještě jednou díky za tolik informací v tak malém časovém prostoru. Mění mi to život. Od té doby, co jsem překročila padesátku, vím, že čas strávený sama se sebou je pro mě ten nejcennější. - Pavla Trendová

Ahoooj Jolčo! Tak dnes jsme byli na běžkách na Deštné....a musím Ti napsat, žes měla pravdu....to nacvičené"běžkování" funguje.....chvílema jsem byla rychlejší než manžel....i do mírného kopce....Škoda, že se mě nikdo nezeptal, kde jsem se to naučila....já bych řekla....no přece u Jolany, kde jinde?????Musela jsem ti dát vědět...a dííííky Alena