úvod blog Chůze jako terapie

Chůze jako terapie

Miluju chůzi, ale i běžkování. Jít a kochat se přírodou, sebou, pohybem. Cítit, vnímat lehkost nebo naopak těžkost jízdy či chůze, všímat si sebe kdy chci přidat tempo nebo zvolnit. Všímám si, že když mám někoho za zády tak mám tendence přidat, uvědomit si to a být sama za sebe. Usmívat se na sebe, na ostatní. Pozdravit se s lidmi, podívat se jim do očí, propojit se na tem mžik spolu. Baví mě vnímat ten záblesk splynutí.

Mám ráda procházky přírodou, hory, skály, lesy, výšky, výhledy, voda, vodopády, ale i třeba sopky, kde nežije vůbec nic. Příroda mě fascinuje. Je každý den jiná, za každého počasí jiná.

Miluju pobyt venku, jak aktivní tak pasivní. Jen tak ležet a kochat se, ale i jít na tůru a vyšlápnout na vrchol. Líbí se mi chodit v bosých botách, cítit každá kámen, každý kořen, větvičku, měkkou trávu, tvrdou skálu – víc tu trávu, zadýchávat se, stoupat, kochat se sebou, nalaďovat se na svůj dech a propojit ho s mým pohybem i s dechem přírody. Nasávat přírodu s každým nádechem, každým krokem.

Vnímat reakce svého těla, proměny energie, únavu i radost z cesty i z dosaženého cíle. Často jdu poslední, kochám se, fotím, zastavuju, rozhlížím se, a pak zase přidám a bavím se tím, jak tělo lape po dechu, ještě víc otevírám hrudník aby pojal co nejvíc vzduchu a hraju si co tělu pomůže, aby vydrželo jít do kopce svižně.

Stíhám si všímat sebe, okolí, cesty, každého kroku, jak mě cesta masíruje chodidla. Jak kladu nohu na zem, jak našlapuju, s jakou lehkostí se odrážím, jak mi rotuje hrudník, jak se mi zapojují břišní svaly. Jak tělo pulzuje, jak se s nádechem otevírá s výdechem zavírá. Jak se i pánevní dno přidává a povznáší mé tělo a napřimuje páteř s každým krokem.

Jak pulzuje okolní příroda, jak pulzuje mnou, jak mi dává sílu. Líbí se mi cítit, když vše je v souladu jak je pohyb snadný a že se cítím i v běhu jak pírko. Vnímat jak mi funguje chodidlo a pruží, jak mě nádherně vynese v odrazu, díky tomu je poskakování hračka, cítím se lehká jak nic. Všímám si jak mi to dlouho vydrží, a když už ztěžknu, tak toho nechám, a za chvíli opět začnu poskakovat když se mi chce.

Když se mi chce se zastavit a lehnout si do trávy a jen tak být, když se mi chce se svlíknout do naha a být jen tak. Jako tuhle mě zlákal čerstvý neposkvrněný sníh. Vypadal jak peřinka, napadlo mě se svlíknout a skočit do něj. Nikdo nechodil, tak jsem to udělala, poprosila jsem manžela ať na mě počká, čekal. A mě bylo potom tak krásně. Možná z toho, že jsem udělala co mě napadlo, možná z toho že to bylo jako po sauně, sníh ledový, v těle známé zážitky. Doplnilo mi energii.

Mám ráda každé počasí. A nejlíp když se to střídá, nemám ráda dlouho pořád jedno a totéž, ať už to je počasí, nebo činnost. I když něco miluju jako třeba procházky a nebo běžkování, tak po pár dnech už potřebuju změnu.

Jsem Jolana Novotná pohybová specialistka a požitkářka těla i duše v pohybu. 

Prozkoumejte můj jedinečný kurz Smysluplné chůze: ZDE