úvod blog Příběh ze života - cesta od vložek k nohám

Příběh ze života - cesta od vložek k nohám

Ráda se s vámi podělím o příběh jedné mé klientky, který mi poslala. Děkuji Jani 

Milá Jolano, přeji pěkný pozdní večer,

sáhnu do minulosti, kdy mi bylo krásných padesát a objevily se haluxy. "S tím se nedá nic dělat, to uřízneme", pravil renomovaný hradecký ortoped. "To chce pořádné vložky", pravil další odborník, a poslal mne na Protetiku k panu Malíkovi - to je v Hradci pojem, tam se posílají všichni od 3 do 100 let. Zde mi vložili do bot srdíčka a zamávali na odchod. Než jsem došla k trolejbusu, ztratila jsem boty. Srdíčka jsem vyhodila a nimi asi 600 Kč.

"Udělám Vás vložky na míru", pravil další lékař zlatokop. Za pár dní jsem přišla do práce celá zničená:" Představte si, že ten vítr v noci mi odnesl z balkónu vložky za šestnáctset korun". "To musel být pořádný balík vložek", pravil mladší kolega. "Houby balík, byly to dvě tenké vložky", upřesnila jsem. "Co to používáš za vložky, když dvě za šestnáctsetrokun", přitvrdil divení kolega. Že jsme měli každý na mysli jiný druh vložek, je jasné.

Osud chtěl, abych se vydala jinou cestou. Absolvovala jsem kurz u pana Patakyho v Praze na "reflexní masáže plosky nohou", které mne alespoň zbavily bolestí kloubů a možná zastavily zhoršování stavu.

Ale co naplat, miluji divadlo a koncerty, a večerní šaty jsou tak dokonalé v kombinaci s lodičkami na vyšším podpatku. Ale ouha. V lodičkách mé nohy vydrží přesně 2,5 hodiny. Takže rychle do auta, na poslední chvíli vběhnout do sálu a po představení co nejdříve zpět do auta a boty rychle zout. Ach ta úleva. Běda, když se představení protáhlo. To jsem nejednou boty sundávala během představení.

Čas šel dál a byla jsem celá nevrlá, jak jsem cítila, že je třeba s těmi klouby něco udělat. A tu mi přesně v duchu sloganu „KDYŽ JE ŽÁK PŘIPRAVEN - UČITEL SE NAJDE“ přišel do cesty KURZ VBOČENÉHO PALCE. Nejprve dvě odpoledne v Novém Bydžově, a poté bylo mé přání vyslyšeno a kurz se konal i u nás v Hradci.

Každá hodina pro mne byla velmi srozumitelná a inspirativní. Zpočátku jsem cvičila možná až moc "agresivně" zejména při masážích "ježatými míčky", takže jsem si sem tam rozbouřila žlučník, ozvala se i jiná místa. Uvědomila jsem si více než kdy jindy, jak VŠECHNO SOUVISÍ SE VŠÍM.

První výsledek jsem zaznamenala již během kurzu, kdy jsem v pohodě došla z práce domů plné čtyři kilometry v botách, které mi jindy po pár minutách chůze odřely kotník. Došlo i na lodičky, ve kterých jsem už neutíkala z představení.

Každé září jezdíme do Alp, tak i letos jsme si prochodili krajinu jižně do Bolzana. Ráno po deseti hodinách jízdy autobusem převléknout a šup do kopců. Byla jsem zvědavá, co udělají moje ztuhlé nohy, hlavně kolena, která mne občas při chůzi z kopců bolí. Preventivně stahovací obvaz a vyrážíme. Rok co rok jsem se vracela z hor s puchýřem na patách a ozývaly se bolesti kolen občas i kyčlička dala o sobě vědět. Tentokrát jsme chodili pět dnů, dva dny dokonce v dešti. Já jsem nechodila, já jsem se po alpských stezkách vznášela. Dávala jsem si pozor, jak jdu a to člověka přivede na další úvahu: KAM JDU. Kam jdu ve svém životě a kam chci dojít.

Chůze mi teď činí radost a potěšení, protože je to chůze vědomá, a možná to souvisí i s tvorbou hormonů, jak sama píšeš ve svých článcích.

Včera jsem našla papír s kresbou stavu chodidla poslední den kurzu. Zkusmo jsem na něj stoupla a světe div se. Noha je menší.

Shrnu-li to, tak kurz je nesmírně prospěšný, inspirativní a obohacující. Cvičení vyzve k ozdravnému procesu celé tělo, celého člověka. A hlavně v každém věku, čehož jsem já, ročník 1951, důkazem.

Ještě jednou děkuji, že mi byl tento kurz osudem seslán. Děláš, Jolano, velmi záslužnou práci, že si své zkušenosti nenecháváš pro sebe, ale obětavě předáváš každému, kdo chce pečovat o své zdraví a tím i o šťastnou a radostnou cestu životem.

Přeji hodně sil a elánu. Jana Vítová

Chcete jít na kurz: Přehled termínů

Další příběhy: Zkušenosti lidí po kurzu Vbočeného palce a spadlé příčné klenby nohy